Kudy k nám?

Kudy k nám?

Freeport najdete na česko-rakouských hranicích, jen pár kilometrů od Znojma.

Máme otevřeno 363 dní v roce, vždy od 10.00–21.00.

Podívejte se na mapu

vyhlídka

Národní park Podyjí

Národní park Podyjí je ukázkou výjimečně zachovalého říčního údolí v bohatě zalesněné krajině jihozápadní Moravy. Na rakouské straně na něj navazuje Nationalpark Thayatal, se kterým vytváří přeshraniční bilaterální chráněné území. Národní park Podyjí se vyznačuje mimořádnými scenériemi, tvořenými pestrou mozaikou skalních amfiteátrů a srázných stěn, meandry, rozsáhlými suťovými poli a těžko prostupnými stržemi, ale i nivními loukami podél Dyje a prosluněnými lesostepmi s pestrými koberci teplomilných rostlin.

Pro území je charakteristická mimořádná rozmanitost vyskytujících se živočišných a rostlinných druhů a jejich vysoká koncentrace na relativně malé ploše. Významná druhová pestrost rostlin a živočichů je podmíněná polohou chráněného území na rozhraní dvou biogeografických soustav.

Základní údaje o NP Podyjí

Rozloha NP: 63km2
Ochranné pásmo: 29 km2
Délka toku Dyje v NP: 40 km
Nejvyšší bod: 536 m.n.m
Nejnižší bod: 207 m.n.m.
Lesnatost: 84%
Zemědělská půda: 9%

 

Počátek velkoplošné územní ochrany středního toku Dyje se datuje rokem 1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Její větší část byla součástí hraničního pásma a byla tedy turistické veřejnosti nepřístupná. Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území bylo po změně politického klimatu v roce 1989 započato s přípravami k přehlášení Podyjí do kategorie národní park, což bylo dovršeno v roce 1991. NP Podyjí je rozlohou nejmenším národním parkem v ČR - 63 km², plocha jeho ochranného pásma činí 29 km². NP Podyjí je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K 1.1.2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu.

Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, pouze východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Geologické podloží je převážně tvořeno kyselými horninami moravika dyjské klenby a dyjského masivu.

Národní park reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny říčního údolí v pahorkatinném stupni střední Evropy. Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Většina obdobných říčních údolí byla u nás pozměněna výstavbou přehrad, komunikací a rekreačních objektů. Území vyniká vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou expozicí svahů v údolí Dyje. Přirozenou osou území je řeka Dyje, která na své 40 km dlouhé cestě z Vranova do Znojma vytvořila v horninách českého masivu kaňonovité údolí, jehož hloubka dosahuje až 220 m.


Celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy. Například višní mahalebkou, dřínem obecným, skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže alpská a javor klen. V teplejší jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub žlutavý, růže bedrníkolistá a galská. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský.

V celém území se výrazně projevuje tzv. údolní fenomén, v jehož důsledku pronikají západním směrem do údolí teplomilné živočišné a rostlinné druhy z jihovýchodní teplé panonské oblasti. Naproti tomu ze západu migrují údolím druhy podhorské, s kterými se pak můžeme setkat na chladnějších a stinných severních svazích údolí.

Počet zvláště chráněných druhů rostlin je 77. K nejzajímavějším patří např.: kýchavice černá, měsíčnice vytrvalá, brambořík nachový, divizna nádherná, koniklec velkokvětý, kosatec dvoubarvý, volovec vrbolistý, 18 druhů orchidejí a mnoho dalších.

Unikátní plochy vřesovišť a stepních lad v jihovýchodní části parku vznikly ve středověku vykácením původních doubrav a následnou pastvou dobytka. Vřesoviště jsou významná zejména výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin a hmyzu. Na území národního parku bylo zatím zjištěno 65 druhů savců, (např. vydra říční, netopýr Brandtův, hraboš mokřadní, bělozubka bělobřichá) a 152 druhů ptáků, z nichž asi 2/3 zde hnízdí (např. čáp černý, dudek chocholatý, včelojed obecný, výr velký, ledňáček říční). Ze 7 druhů plazů si největší pozornosti zaslouží užovka stromová a ještěrka zelená. Z obojživelníků patří k nejnápadnějším mlok skvrnitý, čolek velký a několik druhů žab. Ryby zastupuje především pstruh obecný a lipan podhorní. V řece přežívá několik druhů ryb parmového pásma, např. ostroretka stěhovavá či parma obecná. Ty zde přirozeně žily před vystavěním Vranovské přehrady, která změnila řeku v druhotné pstruhové pásmo. V přirozeném toku řeky je hojná vranka obecná.

V parku je neuvěřitelně bohatě zastoupen hmyz. Z výčtu chráněných druhů jsou to například kudlanka nábožná, ploskoroh pestrý a pakudlanka jižní. Motýli jsou zastoupeni 12-ti zvláště chráněnými druhy (pestroklřídlec podražcový, otakárek ovocný a fenyklový, jasoň dymnivkový). Rovněž brouci jsou reprezentováni zajímavými druhy, např. nosorožík kapucínek, roháč obecný, tesařík obrovský atd.

 

 

Související obrázky

Nová položka 4 Nová položka 4 Sealsfieldův kámen Šobes Králův stolec