Dolní Věstonice leží na severním úpatí Pavlovských vrchů na pravém břehu řeky Dyje. Po napuštění Novomlýnských nádrží se obec ocitla na jejich jižním břehu, za zachovaným úsekem původního koryta řeky. Obec leží na staré obchodní cestě z Rakouska na Moravu, která i dnes spojuje Mikulov s Hustopečemi a která je vedena po hrázi mezi střední a dolní nádrží Nových Mlýnů do Strachotína; v obci se odděluje cesta do Pavlova, která pokračuje podél toku Dyje do Lednice.
Historie obce
Území obce bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají četné archeologické nálezy zejména z doby lovců mamutů (stáří asi 30-25 tisíc let), které jsou zpřístupněny veřejnosti v zdejším archeologickém muzeu. Jedním z nejvýznamnějších zdejších archeologických nálezů je nepochybně plastika Věstonická venuše, objevená již roku 1925. Od 1. července 2008 je naleziště zapsáno mezi Národní kulturní památky ČR.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1312. V šestnáctém století se zde usadili novokřtěnci - habáni. Roku 1930 měla obec 688 obyvatel, většinou německé národnosti (93,3 %) - tito byli po roce 1945 vesměs vysídleni.
Památky v obci a okolí
-
Věstonická Venuše
- Přímo nad obcí se tyčí zřícenina hradu Děvičky a nejvyšší vrch Pálavy Děvín.
- Na východním okraji obce se nalézá významná geologická lokalita Kalendář věků a místo významných archeologických nálezů.
- Původně gotický Kostel svatého Michaela archanděla připomínán již v roce 1389.
- Budova bývalé radnice ze 16. století, v níž je v současné době umístěna archeologická expozice.
Z historie obce
Nález přibližně 11 centimetrů vysoké sošky Věstonické venuše, který učinil profesor Karel Absolon při archeologických výzkumech v roce 1925, proslavil malou obec po celém světě. Dolní Věstonice se staly symbolem nejvýznamnějšího tábořiště člověka na Zemi v době ledové a místem vzniku nejstarších uměleckých tradic lidstva. Vždyť právě zde byl učiněn nález nejstarší tkané textilie či keramiky z pálené hlíny a popela.
V době Velkomoravské říše se zde usadili staří Slované. Jejich přítomnost v těsné blízkosti obce dokládá velkomoravské hradiště a rozsáhlé pohřebiště. Brod na důležité obchodní stezce byl po zániku Velkomoravské říše chráněn malým hradiskem s mohutným valovým opevněním. Zbytky valu a půdorys kostela, který zde stával až do počátku 13. století, se nacházejí na severním okraji obce v místě zvaném Vysoká zahrada.
První písemná zmínka o obci (in Wistanicz) se objevuje v roce 1312. Ve 13. století se v původně slovanské osadě objevili první němečtí kolonisté, jejichž etnikum postupně převládlo. Roku 1460 povýšil král Jiří Poděbradský ves na městečko s právem trhu. V roce 1619, na počátku třicetileté války, se poblíž Věstonic strhla významná bitva moravských stavů s císařskými vojsky, v níž Moravané porazili Dampierrovo vojsko.
Na počátku 16. století do obce přišli první Habáni. Žili uzavřeným způsobem života s vyspělou dělbou práce a vysokou úrovní vzdělanosti. Pověstná byla hlavně jejich keramika, ale vynikali i vyspělým lékařstvím, zpracováním přírodních surovin, zemědělstvím a vinařstvím. Mlýn v Dolních Věstonicích vybudovaný v roce 1575 pro Lichtenštejny patřil mezi jejich díla. Habánské vinné sklepy tvoří malé náměstíčko a na tzv. Husím plácku jsou k vidění dodnes.
