Středověké Znojmo, uzavřené souvislými a ve své době téměř nedobytnými hradbami, mělo přibližnou plochu 35 až 40 hektarů. V podstatě na celé ploše bylo podzemí postupně budováno. Předpokládáme, že počátek budování chodeb spadá do přelomu 14. a 15. století. Chodby nebyly budovány v pravidelných obdobích. Naopak v údobích neklidu a v časech válečných, v nichž si středověk dosti liboval, byly práce přerušovány. Ještě na konci minulého století byly některé úseky prohlubovány, zřejmě však již výhradně z hospodářských důvodů.
S ohledem ke struktuře hornin bylo úměrné i jejich opracování při budování chodeb. Na budování chodeb se zřejmě podíleli i jihlavští havíři, kteří měli ve středověku vynikající pověst jako odborníci na horní díla. V jedné z chodeb v jižní části Znojma je zachován havířský znak - zkřížený mlátek a kladivo. Pomoc jihlavských havířů však nemůže zakládat domněnku o vzniku podzemních chodeb ve Znojmě v souvislosti s těžbou rud, jak tomu bylo například v Jihlavě či v Kutné Hoře. Dyjský masív, v němž je znojemské podzemí zbudováno, nemá na rozdíl od Jihlavska zlatonosné a stříbronosné žíly. Ani síť chodeb nenasvědčuje tomu, že by zde bylo dobýváno ložisko nerostů.
Chodby byly budovány jednoduchými prostředky, které byly úměrné středověké technice. Pracovníci používali sekáč, mlátek, špičák, lopatu a dřevěnou putnu nebo kožený vak, v němž vynášeli vyrubaný materiál. Pokud měli dřevěná kolečka, nebo dokonce rumpál, pak byli na svou dobu již značně mechanizováni. Protože hornina byla většinou tvrdá zapalovali v čele chodby smolná, dobře hořící dřeva a pak rozpálenou horninu polévali proudem vody. Touto jednoduchou technikou hornina rozpukala a pak se snadněji dobývala.
Na stavbě znojemského podzemí pracovali námezdní dělníci, nádeníci, městská čeleď a snad i vězňové, odsouzení za menší přečiny v žaláři. Tito pracovníci byli však podstatně vzácní, neboť středověké trestní právo bylo velmi kruté a za překročení zákona trestalo většinou smrtí. Pracovníků při budování chodeb asi nikdy dostatek nebyl a s celkem primitivní technikou ražení v pevné a tvrdé skále pokračovaly práce velmi pomalu. O to obdivuhodnější je rozsah prací, protože dnes už spolehlivě víme, že uvnitř historického jádra města je vybudováno okolo 12 km chodeb. A to jsou pouze prostory druhého třetího a místy čtvrtého patra. Tedy chodby pod sklepy měšťanských domů v hloubkách zhruba od tří do jedenácti metrů.
Při budování podzemních chodeb bylo odtěženo okolo 50 až 55 tisíc krychlových metrů rostlé, pevné, tvrdé skály. Nevíme přesně, kam byl vytěžený materiál ukládán. Můžeme jen předpokládat, že větší kusy, pevné a odolné, tvarem vhodné byly používány při dobudování, rekonstrukci a opravách rozsáhlých městských hradeb. Mnoho spekulativních závěrů se týkalo původně strategického a obranného účelu těchto chodeb. Původně však byly chodby pravděpodobně budovány jako hospodářské zařízení.
Středověké Znojmo bylo město bohaté jednak svou polohou, která zaručovala dobrou úrodu chutného vína i ostatních zemědělských produktů, jednak tím, že leželo na důležité obchodní cestě a bylo proto význačným obchodním střediskem. Pro vhodné uložení zboží byly tedy podzemní chodby po všech směrech výhodné. V době, kdy mělo Znojmo výsadní postavení v řetězu hraničních pevností, převzaly chodby znojemského podzemí roli důležitého a nedílného článku pevnostního systému města. Je pozoruhodné, že v žádném archívu ani v městské kronice nejsou dochovány plány znojemských chodeb. Je to možno vysvětlit tím, že město dobře střežilo svůj systém obrany a plán chodeb byl velmi úzkému okruhu osob městské správy. Předpokladu o využívání chodeb pro obranu města v dobách války nasvědčuje i jejich mimořádně spletitý a nepřehledný systém, jak horizontálním, tak i vertikálním směru.
Za povšimnutí jistě stojí i problém cirkulace podzemních vod. Jejich větší část přitéká do podzemí průlinami v sedimentech a puklinami v pevných horninách.V podzemí byla voda jímána v celé řadě studní a spojena s důmyslnou odvodňovací štolou - tzv. jezuitským vodovodem. Název není odvozen od toho, že by se jezuité bezprostředně, fyzicky podíleli na jeho budování. Je však třeba říci, že vybudování tohoto důmyslného objektu, který zásoboval Znojmo pitnou vodou i v dobách zlých, patří ke světlým stránkám působení jezuitského řádu ve Znojmě. Je to systém hlavního tahu a vedlejších větví, které zasahují do různých čtvrtí středověkého města a ve spojitosti se studnami , kašnami a jímkami sváděly prameništní vody z okolí Mansberka severně od města. Vybudování vodovodu bylo snad ještě obtížnější než ostatních chodeb již proto, že trasa vodovodu byla vedena více než jeden kilometr mimo hradby města ve zvlášť zbudované chodbě v měkčích písčitých horninách za městem.
Postupným zanášením podzemních prostor po 2. světové válce, zejména v souvislosti s odklizením ruin po bombardování, došlo k narušení odvodňovacího systému podzemních vod. Její působení se projevilo v počátku 60. let, kdy došlo na mnoha místech k havarijnímu stavu městské zástavby a komunikací. Proto bylo 1963 1965 započato se systematickým průzkumem a rozsáhlou sanací znojemského podzemí. Další zajímavostí, připomínající středověké soudnictví, je rozlehlý dvoulodní sál pod bývalou budovu radnice (dnes obchodní dům Centos) zaklenutý lomovým kamenem do středních pilířů - nyní vinárna. Dá se předpokládat, že zde byla středověká mučírna s kobkami ve spodnějším patře.Výstavba obchodního střediska porušila využívanou část chodeb a některé byly i zrušeny. Podobně bylo množství chodeb zazděno nebo zasypáno již v historické době. Všechny sanační stavební zásahy jsou řešeny se snahou o zachování co největší věrnosti tvarů a povrchu chodeb, které jsou významným stavebně historickým dokumentem o způsobu středověkého štolování.
